II. senát Ústavního soudu vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky TERMA a. s. a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a usnesení Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
Obecné soudy rozhodovaly o žalobě stěžovatelky, kterou se domáhala náhrady škody ve výši 101 461 Kč způsobené poškozením vozidla po dopravní nehodě (rozdíl mezi tržní cenou vozidla před havárií a jeho tržní cenou po opravě + náklady vynaložené na znalecké posudky). Stěžovatelka nechala po havárii vozidlo opravit, nicméně ani po opravě hodnota vozidla nedosáhla obvyklé tržní ceny před jeho poškozením, což stěžovatelka doložila i znaleckými posudky. Z těch vyplynulo, že tržní cenu vozidla významně ovlivňuje i samotná skutečnost, že vozidlo bylo havarováno. Stěžovatelce byly pojišťovnou proplaceny pouze náklady opravy, nikoliv však v plné výši, nýbrž snížené o amortizaci náhradních dílů. Stěžovatelka se v řízení opírala o právní názor, podle něhož i předmětný rozdíl mezi tržními cenami vozidla představuje škodu ve smyslu § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. („starý“ občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013). Obecné soudy však vycházely z právního názoru opačného a nakonec jí, po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu, nárok na náhradu škody v plném požadovaném rozsahu nepřiznaly.
Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Právní názor obecných soudů, podle něhož se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla nelze domáhat náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotu před poškozením a po opravě, nerespektuje již dříve Ústavním soudem formulované principy práva na náhradu škody a zejména se zcela míjejí s ekonomickou realitou, přičemž by mělo platit, že právo, jeho výklad a používání by ekonomickou realitu mělo respektovat, protože v opačném případě se stane kontraproduktivní, případně až virtuální. Jsou-li totiž nahrazeny toliko náklady na opravu věci a nikoliv již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřináší již věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním mu tak není nahrazena v plném rozsahu.
Obecné soudy, které stěžovatelčině žalobě na náhradu škody nevyhověly, proto v důsledku aplikace tohoto právního názoru nedostály své ústavní povinnosti poskytnout vlastníku věci v případě, kdy by jeho vlastnické právo bylo rušeno či omezováno ze strany třetích subjektů.
Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveném v tomto nálezu.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 795/16 je dostupný 
zde (492 KB, PDF).
Zdroj: Ústavního soud ČR
Škoda na čelnom skle – poisťovne ju musia uznať!
Hodnota výpovede policajta je ROVNAKÁ ako výpoveď iného svedka
Rýchly ROZVOD bez pojednávania
